„Jak se má tvoje noha?“

Pokud mě chcete spolehlivě vytočit, zkuste místo ahoj uvést všechny své zprávy pro mě slovy Tak co noha? Jak rehabilituješ? Jak to jde? Už tě to nebolí? …a podobně. Moje existence se pro mnoho lidí zhmotnila a omezila pouze na nohu. Co se takhle normálně zeptat, jak se mám já? Nebo jestli už můžu řídit? Nebo co budu dělat o prázdninách? Neříkejte mi, že vás fakt zajímá, jak rehabilituju. Pokud přece, zde je malé shrnutí.

Už šest týdnů mám zpřelámanou hnátu. To znamená, že už budu chodit jen čtyři a půl měsíce o franckách. To znamená, že až je konečně odhodím, bude posranej podzim. To znamená, že musím fungovat, jako bych je neměla. Snažím se. Koupila jsem si lodičky na jehlách a za pomoci svých skvělých řidičů jsem se zúčastnila 2CV srazu. A mon chéri tam tím pádem mohl být taky (tím myslím svoje auto, kdyby byly nějaký pochybnosti). I s touhle bezvadnou retro vintage autentickou samolepkou, kterou jsem dostala za přežití té mé autonehody:

DSC_3853-01

Abych mohla už co nejdřív sešlapovat spojku sama (protože řízení už mi fakt chybí), odjela jsem na rehabilitační pobyt do Varů. Nejvíc pomohlo chození v bazénu, minerální koupele a výživa zevnitř formou dortíků a šampaňského v kavárně Grandhotelu Pupp. (Mají tam naprosto geniální zákusky – pokud byste se tam teď o festivalu nudili, zajděte. A večer do restaurace v hotelu Promenáda.) Teď pokračuju ve Špindlu – porušivši všechny dopravní předpisy, vyjela jsem autem na Špindlerovku a před zírajícími turisty předstírala, že mám za sebou osmikilometrový výšlap s převýšením bezmála pět set metrů. Nordic walking.

Nedávno jsme se sešly s kamarádkama – jedna chromá o franckách, jedna kulhající s oteklou nohou po bodnutí vosou, a jedna v pokročilém stadiu těhotenství – a bavily jsme se jako důchodkyně. „Já si dávám šlofíka po obědě.“ „A mě to chození nějak zmáhá.“ „V tomhle vedru se hrozně potim.“ Jsme starý. Je fakt trapný, že píšu pořád o noze. Ale buďte rádi, taky bych si mohla stěžovat. A nemůžu. Mám třeba super doktora. Sice mi na poslední kontrole potvrdil, že lítat o klackách budu fakt ještě toho půl roku (respektive už jen pět měsíců), ale zase si všiml mojí nový barvy vlasů, nových bot a stylových holí s levhartím vzorem. K čemu se hodí, že jsou skládací, jsem mu radši nevysvětlovala, ale na tu kontrolu v srpnu bych už fakt ráda jela na vespě… Zatím mám aspoň dost času na umývání, leštění a lepení nových rychlých pruhů:

18947393_216251885561393_2682803840582942720_n

Zjistila jsem, že jsem fakt na štíru s organizací práce. Při pohledu na můj profil na LinkedIn tam neustále přibývají nové a nové spolupráce, ale žádná se neukončuje. Jen se to nabaluje a valím to před sebou jako brouk hovnivál tu svoji velkou kouli. Nejhorší je, že si na to kvůli nemožnosti nošení kabelky budu muset koupit batoh. Rozumějte na notebook. Přihodila se mi totiž strašná věc: kývla jsem na spolupráci s agenturou, podepsala jsem smlouvu (fuj!), dostala píchačku kartičku od turniketu, firemní mail a ba co hůř, vlastní stůl v openspacu (třikrát fuj!). Zas tak žhavý to není, protože se v zásadě nic nemění. Pořád jsou to ty samé články, které už rok píšu, jen jich teď bude víc. A do openspacu páchnu jen občas, když bude porada. Takže cajk, ale stejně… Zlí jazykové tvrdí, že mě systém už taky pohltil. Uvidíme.

Ostatní spolupráce s novinami a časopisy mi ale zůstávají, tak jsem zvědavá, jak to všechno budu stíhat. Díky noze mám naštěstí trochu víc času (který bych jinak strávila po nákupech nebo sportem), ale dělá se mi špatně při pomyšlení, že se ze mě kvůli noze stane workoholik. A taky tak trochu člověk vtaženej do korporátu. A na druhou stranu mě to masochisticky baví. Doteď jsem mohla na korporáty, na který s takovým gustem nadávají všichni, nadávat jen na půl huby a neoprávněně. Ale teď už mám kartičku s machršňůrkou s logem agentury kolem krku, takže bude při postávání a pokuřování před City Green Court hned jasný, kam patřím. #corporatewhore

Samozřejmě to nedělám jen tak pro srandu. Jde hlavně o nový zkušenosti, že jo. A o věci, který si za ty nový zkušenosti koupím. Protože ta záležitost, která byla v minulém článku na cestě z Itálie, už je tady. A za chvíli bude doma. Hádejte.

facebooktwittergoogle_pluspinterestlinkedinmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>