Jen si zabalím a jedu!

Nedávno jsem se vrátila z dovolené. A jelikož všichni se z dovolených a víkendů vracejí odpočatí, jenom já vždycky přijedu totálně vyřízená, ani teď tomu nebylo jinak. Podnikla jsem týdenní výpravu na vespě přes Rakousko, Slovinsko a Itálii. Rozhodnutí to bylo napůl plánované, napůl spontánní, protože u mě (a nejsem sama) člověk nikdy neví, co bude.

Nakonec jsme vyrazili, i když ještě při odjezdu u snídaně nebylo tak úplně jasné, jestli pojedeme zase do Terstu, nebo do Gdaňsku, kam to je sice cesta jako placka, ale na rozdíl od slunné Itálie to tam neměla v sobotu zachvátit průtrž mračen. To je ostatně jedno, protože mluvit chci úplně o něčem jiném. O balení.

Zavazadel, samozřejmě. Při svých výpravách vždycky nutně potřebuju vybalancovat několik skutečností: být za dámu, nebýt za fiflenu, co tahá snad i zrcadlo a fén, a mít všechno potřebné vybavení do veškeré nepřízně počasí. Což v létě a při mé zimomřivosti znamená i péřovou zimní bundu, expediční vlněné spodní prádlo a skafandr proti dešti.

Před odjezdem sleduju předpovědi počasí asi na pěti serverech, které se svorně shodují v tom, že v Terstu má nastat armageddon. Hysterický záchvat, spojený s výkřiky že „všechno je v prdeli“, střídá cestovní euforie. Nakonec zaměstnám mozek veledůležitým dilematem, zda jet ve vysokých martenskách, nebo v teniskách, protože je přece vedro. Po zralých úvahách a konzultacích volím adidasky, pročež mi až do Písku mrznou kotníky.

Ne že by se v Písku udělalo ještě větší vedro, ale zatínám zde zuby a na olejem prodchnutou zem u benzínky vysypávám celý obsah systematicky složeného báglu a vytahuju teplé boty. Při této příležitosti vychází najevo, že vezu fén a zrcadlo. A taky se hroutí veškeré pokusy o organizaci, o které jsem se v rámci svého báglu pokoušela.

Před odjezdem jsem totiž měla zabaleno v takové praktické nepromokavé tašce, ale až posléze jsem zjistila, že už nemám kam dát stan. Musela jsem tedy všechno přebalit do loďáku, který je tak hluboký, že když chci sáhnout na dno, hrábnu do prázdna. Navíc je to černá díra, ve které není nic vidět, takže jednotlivé věci nezbývá, než identifikovat pohmatem. Což jde dost blbě, pakliže máte všechno prakticky zabalené v identických igelitových sáčcích.

Ty se ale nakonec ukázaly být geniálním nápadem. Kalhotky zvlášť, ponožky zvlášť, trička zvlášť. A všechno zcela proti ekologickým trendům napytlovat do igelitu, který do báglu jednak krásně sklouzne, a jednak definitivně nepromokne. Navíc se mi po celou dobu cestování (a nocování každý den na jiném místě) podařilo tento systém udržet, což doteď považuju za zázrak.

Při zběsilém úprku z kempu v Terstu (o kterém se v následujících letech bude mluvit jako o „jó, to bylo tehdy, co tak strašně chcalo“) se to pak dost hodilo. Ono totiž takzvaně „sbalit stan“, pokud kvůli dešti musíte být zavřeni uvnitř, není úplně jednoduchý. Jednak je to náročné na prostorovou orientaci a motorické dovednosti, jednak si vydýcháte už tak zapařený vzduch a způsobíte si dost solidní bolehlav, podpořený navíc kocovinou z předchozího večera a rána, kdy jste si – posilněni alkoholem a náhlým záchvatem optimismu – odmítali připustit, že budou druhý den po kempu šlehat blesky a vypálí to tam elektřinu. Tak.

Při této příležitosti se ukázalo, že je fuk, jak ty věci do báglu „srovnám“. Stejně se to tam nakonec všechno přeskupí, a stejně, když něco hledáte, je nakonec jednodušší udělat takzvaně „betlém“ (používá se ten výraz pro vysypanou tašku ještě?), věc najít a zase to všechno naházet zpátky. Ušetříte si tím čas i nervy a zmačkaný věci k tomuhle stylu cestování patří. Po celou dobu cesty jsem na sebe patřičně pyšná na to, jak úsporně jsem se na svou Vespu PX, která neoplývá podsedlovým prostorem ani žádným kufříkem, vešla, a s jakou rychlostí zvládám bágly kurtovat k nosičům tak, že nikoho nezdržuju (ani sebe). Ale to zrcadlo příště už fakt neberu!

 ***

Z textu to trošku vypadá, že bylo možná hnusně celý týden. Tak to žádný takový. Hnusně bylo jen v sobotu a v neděli. Po zbytek týdne jsem si užívala třeba tato krásná panoramata:

DSC_0531Sankt Martin am Tennengebirge

DSC_0538-01Obertauern

DSC_0543-01Nockalmstraße

DSC_0544Nockalmstraße

DSC_0558-01Lago di Cavazzo

DSC_0562Vrhovlje pri Kožbani

DSC_0563-01Vrhovlje pri Kožbani

DSC_0573Dornberk

DSC_0586-01Aurisina

DSC_0628Hinterstoder

facebooktwittergoogle_pluspinterestlinkedinmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>