Mladá pani a jiná děsivá oslovení

Je hodně věcí, na které jsem alergická, ale překvapivě nic z toho není rostlinného ani živočišného původu. Jsou to většinou entity abstraktní a pro většinu normálních lidí neškodné. A jednou z nich je oslovení paní. Ba co hůř…

…mladá pani, ještě s tím krátkým i. To se vždycky pak jdu za roh podívat do zrcadla, jestli fakt dneska vypadám tak blbě. Když jsme byli s přítelem na hotelu v Jizerkách, viděla recepční nejdřív jen přítelovu občanku, na které vypadá na třináct a má ji od patnácti, a řekla mi mladá pani, já myslela, že jste tady se synem.  To mě vyděsilo dvojnásob. Když ho pak viděla přijít s kufrem, začala nám říkat mladá pani s pánem. Ze ztraceného syna se rázem stal manžel, což mě ale nikterak neuklidnilo. Tady mladá pani s pánem si na dnešek zamluvili saunu. Taky při tom cítíte ten chomout na krku a čepec na hlavě?

Nevím, kdy přesně se s tím najednou roztrhl pytel. Myslím (nebo aspoň doufám), že od osmnácti, kdy mi půlka lidí tykala, protože si vzhledem k mé výšce myslela, že jsem dítě, neuběhla zase tak dlouhá doba, aby mi někdo říkal paní. Především, připočteme-li k tomu fakt, že ještě tři roky zpátky se mě v hospodě ptali na občanku. A teď je to najednou paní v obchodě, paní na úřadě, paní u advokáta (který mimochodem mou občanku i mojí mámu se stejným příjmením viděl). Pokud s těmi lidmi mám jednat delší dobu, radši si o tu slečnu rovnou řeknu. Lepší, když si mě budou pamatovat jako protivnou slečnu, než jako (mladou) paní.

Nejvíc mě ale paní děsí v e-mailech a dopisech. Tam je to černý na bílým. Dobrý den, paní Hornová. Jako člověk, který se jazykem zabývá, vím, že to je neutrální oslovení. Bohužel. A těžko je budu takhle na dálku opravovat, takže se to točí pořád. Jako kdyby nestačilo ono naprosto dostačující e-mailové dobrý den. (Které by se zase podle pontonu psát nemělo, ale kro z nás…že?) Nevím proč, ale vždycky když mě někdo osloví jménem (navíc ještě s tou paní), vždycky v tom buď cítím určitý stupeň pohrdání, nebo ve mě hrkne, že mám na krku nějaký průser. Nevím proč. Je to jenom moje příznačná paranoia, nebo to tam cítíte taky?

Úplně nejhorší je, když takový mail přijde od čtenáře nějakého mého článku. Nestává se to sice často, ale tu a tam přece. Přečtu si oslovení a automaticky čekám poslání do háje ve stylu internetových diskusí na Novinkách. I když je tu zase šance, že aspoň někdo z nich napíše paní redaktorko. To aspoň zní správně důležitě. Skoro jako paní doktorko. Zatím největší miniinfarkt jsem nicméně dostala včera, když mi přišel e-mail začínající: Podívejte, paní redaktorko. To už jsem si fakt myslela, že mi píše Zeman…

***

Rada na závěr pro všechny, kteří si to nepřečtou: ženský do třicítky říkejte slečno, i kdyby to byla dvakrát rozvedená paní. Fakt tím nic nepokazíte a fakt tím nikoho neurazíte.

facebooktwittergoogle_pluspinterestlinkedinmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>