Suchej únor a jiné zimní radovánky

Únor byl super měsíc. Na rozdíl od ledna už totiž obsahoval několik dnů, kdy mi nebyla zima. Pokud nepočítám ty tři dny, jejichž velkou část jsem strávila v sauně, tak asi dva.

Povedla se mi spousta věcí – třeba si konečně obarvit vlasy narůžovo tak, aby to drželo. A protože se mě spousta z vás ptala, jak jsem toho docílila, sepsala jsem návod – přesně takový jako z nějakého toho holčičího beauty blogu, kterej jsem se zařekla, že nikdy psát nebudu. Ale objevila jsem spoustu věcí, o který možná má smysl se podělit. A jelikož jsem se stala expertem značky Teta, tak mi můžete i věřit, že jo.

Třeba to, že je fakt dobrý si dát voraz. Není to dobrý samozřejmě jen na pleť, ale na ní je to samozřejmě nejlíp vidět. V lednu se mi totiž na obličeji usadila nechutná věc – periorální dermatitida. Psala jsem o ní v minulém článku. Četla jsem o ní hodně. Kromě děsivých zpráv, že mi to už zůstane na pořád, i to, že na ni hodně pomáhají dvě věci: zaprvé vůbec se o ni nezajímat a zadruhé detox.

Minulý týden mi někdo pochválil „krásnou pleť“ a prý jak to dělám. No – to se prostě jednou tak pekelně osypete, že vám dojde, že musíte všechno vysadit. Kosmetiku, pastu na zuby, vodu z kohoutku ale i některý jídla. Aniž bych věděla, že se má držet nějakej suchej únor, vysadila jsem alkohol a cigarety (za únor jsem vypila tři decky vína a vykouřila dvě gauloisesky, ale to s dovolením nepočítám).

Nechci tu psát žádný návody, protože ty stejně nikdy nejsou univerzální a pro každého. Nicméně není od věci si takhle v předjaří trošku vyčistit tělo o balastu: nechlastat, nehulit, necpat se sladkým, mastným, kyselým. Jíst trochu míň všeho a trochu víc zeleniny – ta mně moc nejede, zvlášť v zimě, tak jsem to řešila šťávou Ugo. S řepou nebo s mrkví, protože to prý pomáhá na tu pleť. (Sice jsem slyšela, že když jim dojde zelenina, běží ti prodavači z Uga koupit suroviny do vietnamský večerky naproti, ale co.)

Taky jsem hodně lezla na sluníčko, i když říkají, že se to s dermatitidou moc nemá. Já myslím, že se to má, pokud to neděláme denně. Nevím, co z toho všeho, co jsem (ne)jedla, pomohlo nejvíc, ale teď je to prostě super a na make-up ještě nějakou dobu nesáhnu. (Tím myslím tu béžovou omítku na ksicht, ostatních šminek se už nemůžu dočkat – ale ještě chvíli to radši vydržím.)

Taky netvrdím, že by se mi chtělo žít s asketickým jídelníčkem nějak extra dlouho. Nicméně je mi fakt fajn (i když za to asi můžou i jiný faktory a lidi) a vypadám líp. A taky jsem se nedávno cvičně vážila a mám 44 kilo. Takže kdo se mnou teď bude chodit každý týden na burger?

***

V únoru jsem taky objevila super místa a věci. Třeba tenhle úchvatnej prostor v Salvátorské ulici. Jmenuje se to Opero, je to coworkingový centrum, pronajímají kancly a mají i kavárnu. A jít tam můžete taky.

IMG_20170210_194541_298

Koupila jsem si v papírnictví Papelote cestovní deník. Nebo takovej zápisník prostě. Jednak proto, že ladí s barvou mého kola, jednak proto, že cítím v kostech, že letos těch výletů bude hodně. Auto už mám se servisu zpátky, ale ještě jsem s ním nejela a už mě sakra svrběj ruce! A taky jsme se s kamarádkou nedávno z hodiny na hodinu dohodly, že pojedeme do Edinburghu. Letenky už máme.

IMG_20170210_200323_081

Byla jsem s kamarádkama v Kutný Hoře na wellness víkendu. A shledala jsem, že i tyhle končiny už mají svoje stylový kavárny. V Hoře je to Café Havlíček, kde mají kafe jako v Praze (ať si každý sám dosadí, jestli je to dobře, nebo špatně) a výborný domácí dorty a koláče. A v Poděbradech, kde jsme se stavili cestou, je to Café Oliver, kde mají i super jídla, smí se tam zatím ještě po obědě kouřit (ale to už se dneska musíte bát zmínit jako plus) a hlavně – mají tam takovouhle knihovnu:

PSX_20170212_140913

A když jsem u jídla. Ochutnala jsem nejlepší čokoládu na světě. Made in Hradec Králové. Kam se hrabou Švýcaři. Vyloženě jsem ji sežrala na posezení. Ne proto, že bych musela zajídat zoufalství z toho, že jsem večer na Valentýna sama. Jednak jsem byla sama jen ten večer (a to už se přežít dá) a jednak mám stejně radši první máj, protože to už je mnohem lepší počasí a můžete jet na rande na vespě. Ale hlavně: ta čokoláda byla fakt neskutečně dobrá a zrovna se mi hodilo, že se o ní s nikým nemusím dělit. Poctivá bílá s kakaovými boby.

DSC_2680 (2)

A taky už mám ze servisu svoje autíčko. Jezdí naprosto fantasticky, startuje jako normální auto (rozumějte napoprvé) a vůbec mi dělá radost. Takže jsem ho za odměnu vzala do místa, který je dost podobný tomu, odkud pochází – do „malé Francie“ v Klecanech. Mimochodem tam skvěle vaří a mají krásnou terasu.

16906696_257079324732165_7801000982929735680_n

facebooktwittergoogle_pluspinterestlinkedinmail