Keep calm and drive

Když přistanete v Británii, už tak trochu čekáte, že tady bude spousta věcí tak nějak obráceně. Z minula si moc dobře pamatujete, že to dělá potíže. Především lidem, kteří si pletou pravou a levou, jako já. Takovým jedincům totiž nápis look right před přechodem nijak zvláštní nepřijde. No jasně, tím směrem se dívám vždycky, ne? Sakra, to je vlastně vlevo. Fajn, tak tentokrát jsem vyvázla živá. A to si tady plánuju půjčit auto. Dobrodružství může začít.

keep-calm-and-drive-on-the-left.jpg

Další překvapení a nástrahy ostrovní země, které jste od minula stihli zapomenout, ale teprve přicházejí. Tak prvně si chcete po cestě dobít telefon a samozřejmě to nejde. Už i v Itálii se to s těma zásuvkama naučili, ale tady si připadáte, jako byste ani nebyli v Evropské unii. Ehm. Takže když si chcete nabít telefon, musíte napřed najít a opravit zásuvku na holicí strojek v koupelně a pak se na ní na směny střídat, chcete-li udržovat své baterie nabité. Ano, i na noční směny, respektive přepojení mobilů ve tři ráno. Ještě že tuhle praxi známe ze škodovky, že jo… Že ta zásuvka funguje jen tehdy, když zároveň svítí světlo v koupelně, snad ani nemusím dodávat.

Ale tím britské dobrodružství (které jste si bůhvíproč mysleli, že se ve Skotsku konat nebude) zdaleka nekončí. Chcete pustit sprchu a je to divný. Chcete spláchnout záchod a je to divný. Chcete si umýt ruce a je to divný. Překvapení vás zaskakují v situacích nejméně vhodných. Třeba když stojíte úplně nazí ve sprcháči a jediné, po čem po celodenním výletě toužíte, je horká sprcha. Marně hledáte baterii a nalézáte podivný průtokový ohřívač s tolika čudlíky, že by se za takový počet nemusela stydět ani palubní deska raketoplánu. No dobře, to asi ne, ale víc než v mém Citroënu 2CV jich určitě bylo.

Chvíli to všechno mačkáte, točíte kolečkem a po pár minutách nečinnosti, proudu ledové vody a zlověstném pištění se opaříte. Ale ba co víc, jste za to dokonce rádi. Oddělené kohoutky na horkou a studenou vodu jsou taky super. Jsou všude (i na letišti) a fakt netuším, jak si pod nimi umýt ruce. Levou si opaříte, na pravou teče ledová, pak asi ruce prohodíte křížem, takže té opařené poskytnete první pomoc a studenou vodou šokované pravačce už nepřijde nic zvláštní – nebo jak? Když pak na záchodě musíte pumpovat pákou jako před sto lety na návsi, už vám to ani nepřijde divný…

Británie je prostě taková svá a mě to baví. I když mi asi způsobila fóbii z kruhových objezdů. Někdy vypadají jako křižovatka, jindy mají čtyři proudy a někdy vás překvapí přímo uprostřed dálnice. Fakt, že je objíždíte obráceně, než jste zvyklí, je už jen takovým bonbónkem, který vám orientaci v dopravním chaosu zpestří nejednou velmi blízkou hrozbou dopravní kolize. (Velmi blízkou rozumějte dvacet centimetrů, čehož zde dosáhnete velice snadno – nejen proto, že to auto zprava na kruháči prostě nečekáte, ale i proto, že zdejší řidiči jsou extrémně slušní, klaksonu téměř neužívají, nemluvě o ostřejších výrazech či gestech.*) Každopádně druhý den už si za volantem zvyknete (na opačný směr, nikoli na kruháče, které jsem přežila ve zdraví jen díky skvělé navigátorce.)

Tak si tak říkám – v půjčovnách řeší věk řidiče (jako že čím jste starší, tím údajně řídíte líp), ale na zkušenosti s řízením vlevo se nezeptá nikdo – aby vám pak půjčili auto s výstražným majáčkem a amplionem, který by pravidelně ohlašoval, že se v protisměru řítí blbec z kontinentu. Naopak. Důvěřují vám natolik, že vám předhodí klíčky se slovy: „The car is brand new.“ To je přesně to, co v půjčovně chcete slyšet. Když ale na klíčkách spatříte visačku „C3“ a logo citroënu, na všechny ostrovní nástrahy zapomenete.

Možná si říkáte, ta holka je magor, tváří se, jako by jí půjčili jaguára. Ale byla jsem psychicky připravena na „Hyundai i20 or similar“, takže to bylo překvapení přinejmenším milé. Na citroëny já jsem zatížená (kdybyste to náhodou nevěděli) a pokračovatele svojí cé trojky jsem si ráda vyzkoušela. Sice mi chvilku trvalo, než jsem zjistila, že se topení ovládá na multifunkčním dotykovém displeji, ale kdyby nemělo volant obráceně, tak kašlu na letenku, ukradnu ho a dojedu s ním až do Prahy!

PSX_20170406_231708

* S láskou jsem vzpomínala na svoje řidičské zkušenosti z Polska, kde  vztyčený prostředníček doprovázený ohlušujícím pokřikem „Kurwwwa!“ včas varoval před hrozící nehodou. Nebo z Izraele, kde všichni preventivně troubí do zatáčky, před přechodem i na upozornění, že hodlají parkovat. Nebo na Itálii, kde se s vámi nikdo nemazlí a každé zaváhání a zpomalení ve zběsilém provozu vám dají pěkně sežrat (i když jedete na jejich vespě a máte český espézetky).

facebooktwittergoogle_pluspinterestlinkedinmail