Proč ze mě nikdy nebude správnej pumpičkář

Tak třeba proto, že na kole nevozím pumpičku, ani lepení, ani jiný zbytečnosti. Zato nikdy nevyjedu z domu bez peněz na taxíka, telefonního čísla na mámu a platební karty. Ale jsou i jiný důvody.

Tak třeba tenhle:

IMG_20170305_155857_780

Na silničním kole jezdím už přes deset let. Ale ne, ty kecky nesundám a nesundám. Když jsem si na podzim kupovala novou silničku od stylové a kultovní italské značky Bianchi, za kterou jsem v obchodě nechala stejný balík jako tenkrát za vespu, a oznámila pánům v cool prodejně s kavárnou nad šálkem pravého italského espressa, že na to chci namontovat „normální“ pedály, myslela jsem, že jim všem budu muset volat rychlou na kardiologii. „No proti gustu žádnej dyšputát,“ zněl nakonec verdikt, doprovázený zhnuseným dovětkem: „Tak jí tady sundejte ty šlapky z nějakýho horáku.“

Pardon, kolo mám fakt ráda, ale zase tak pevné pouto k němu nemám. A to tedy doslova. Já vím, že v tretrách s nášlapama zažiju mnohem efektivnější jízdu do kopce, a taky že jízdou v keckách porušuju Pravidla, ale smůla. Představa držkopádu s kolem přišroubovaným k nohám se mi pořád nějak nezdá. Další důvod, který se s tím tak trochu pojí je fakt, že mi přijde, že to kolo pořád nemám tak úplně pod kontrolou, jak bych chtěla. A tak zatáčky (třeba Passo di Roztoky), ve kterých na vespě dávám koleno, projíždím na kole stylem „v očích smrt, na tachometru pět“.

Taky mi na tom kole chybí spousta věcí. Uvědomila jsem si to v momentu, kdy jsem na silnici do Suchdola přejížděla z proudu do proudu a zcela instinktivně ťukla do řazení předního talíře v domnění, že dávám blinkr. Naštěstí jsem zvyklá používat zpětná zrcátka (ano, i to pravé, pánové!), takže jsem včas zjistila, že sedím na trochu jiný mašině.

Ale abych dokázala, že nejsem zase takovej negramot… Kolo jsem vytáhla i přesto, že bylo zataženo, foukal vítr a bylo dvanáct stupňů. Probudila jsem se sice asi po čistých čtyřech hodinách spánku, ale naprosto svěží a v dobré náladě. Vypila jsem koňskou dávku infarktově silné kávy z moka konvičky Bialetti, kterou jsem se konečně naučila ovládat bez hrozby poranění. Zcela v souladu s Pravidly jsem usedla na kolo dokonale sladěna v doplňcích v odstínu Celeste (pro hnidopichy Pantone 332), a to včetně laku na nehty. A detailu na těch keckách, ve kterých jezdím.

Vyrazila jsem na Roztoky, protože to je jediná trasa přes město, na který se nebojím o život. (Jsem sice z Letný, ale nejezdím na favoritu po dědovi ani na libertě po babičce, což jsou podle všech indicií kola, která pražským hipsterům, neznalých dopravních předpisů, zřejmě magicky zajišťují nesmrtelnost.) Na Roztoky ale jezdím i proto, že ty výhledy na „malé Švýcarsko“ po cestě se neokoukají, a proto, že k odbočce na Úholičky a zpátky domů je to přesně třicet kilometrů. Žádných 29, abych pak musela ten kilometr, nezbytný pro sdílení přátelům v aplikaci Strava, najíždět kolem bloku. A pak je tu těch pár zatáček, kde si ověřuju kondici. Dlouhé zimní večery, strávené v upoceném vedru tělocvičny, patrně přinesly své ovoce. Passo di Roztoky vyjíždím úplně na pohodu a na vrcholu mám k dobru ještě čtyři kolečka.

Po cestě zpátky si libuju, jaký je to nový kolo skvělá mašina. Na rovince jede bez větší námahy 45 km/h. Cestou zpátky potkávám v Dejvicích chlapíka na vespě. Nevím, jestli to je někdo z klubu, nebo ne, ale každopádně mu nadšeně mávám. Kouká na mě trochu překvapeně, samozřejmě na pozdrav neodpovídá a zcela logicky nechápe podstatu věci. Musím ale dodat, že už se trochu lepším: po cestě jsem potkala tři další silniční cyklisty a i je se mi povedlo pozdravit. To je mimochodem jedna z věcí, která mě na tomhle sportu baví. Kdo má silničku, mávne, kdo má Bianchi, rovnou zastaví, pokecá nebo zajde na kafe (a samozřejmě přitom respektuje Pravidlo č. 56).

facebooktwittergoogle_pluspinterestlinkedinmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>