To nejvíc nechceš!

Snažím se moc nehejtovat. Minimálně ne ve svých psaných projevech – v reálu je to jiná… Nicméně když jde o češtinu a to, co v ní vzniká a zaniká, nemůžu se často ovládnout. Některé jevy mně prostě trhají uši.

DSC_7639

Taková ta kdyby jsme, aby jste, co si dělal včera nebo třeba nové plastové okna, těch je tolik, že se při setkání s nimi člověk už jenom oklepe a jede dál. To jsou chyby, lidi je budou dělat pořád a pokud nějaký chytrák nevymyslí, že je lidé dělají tak často, že už si zaslouží být v mluvnici, není tak zle (protože jsme tu my, abychom je opravili).

Mnohem víc mě paradoxně děsí taková ta slovní spojení, která vzniknou někde v hospodě nebo o přestávce na střední škole a plíživě se šíří dál, až se vám najednou vrátí z míst, kde byste je už nečekali, třeba od šéfa v práci (kterého já naštěstí nemám):

To je nejvíc!

To (ne)chceš!

Tohle mi v poslední době pije krev ze všech jazykových nešvarů asi nejvíc, a když to od někoho zaslechnu, automaticky se mi napřahuje ruka k pohlavku. Nejvíc co? Nejvíc nejlepší? Nejvíc dobrý? Všechno špatně! napadá mě. Nejvíc samo o sobě nijak hodnotící není. Nejvíc někdy znamená nejmíň, to obzvlášť v projevu dospělého člověka, jehož fotky z puberty jsou ještě černobílé…

Stejně tak mě do vrtule vytáčí, když mi někdo diktuje co chci a co nechci. Poprvé jsem se s tím konfrontovala v hospodě. Ptám se někoho ze skupinky: „Kde jsou tady záchody?“ Dostává se mi odpovědi: „Támhle na konci chodby vlevo. Ale to nechceš.“ Co jako? Chci, a navíc musím. Pak mi dochází, co je tím asi myšleno. Jsou to slušně řečeno podělaný hajzlíky. Ale to by se dalo říct rovnou, ne?

Takže už se nerozčiluju a jen sedím, čekám a doufám, že tenhle trend honem rychle vymizí.

facebooktwittergoogle_pluspinterestlinkedinmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>