Nedá mi to, abych nepřidala pár tipů na dobré jídlo na slovinském pobřeží a taky pár důkazů o tom, že na Jadranu to s „gastrem“ rozhodně nejde z kopce. Nejlepší domácí těstoviny, mořské plody a dokonce výběrová káva? Čtěte dál.
Ve Slovinsku jsem byla už hodněkrát, slovinštinu jsem studovala i na univerzitě a ráda se sem vracím. Především do hor, ale i k moři – a to nejen proto, že to jde krásně skloubit (z hor jste u moře do dvou hodin). Nejsem zrovna koupací typ, co by se vydržel déle než jeden den v kuse válet na pláži, a co by musel do moře lézt desetkrát denně. Je mi tedy úplně fuk, že tu není „klasická“ pláž s oblázky nebo písečkem a pozvolným vstupem do moře, ale betonová mola se schody. Pro mě naprosto ideální, aspoň můžu do vody hned žuchnout a nemusím se dlouho přemáhat.
Posledně jsem do Piranu vyrazila v červenci s mámou, když se covidová čísla zhoršila asi o deset za den a dostaly jsme strach, aby to zase nějak nezavřeli. Rychloakce na pár dnů, ale o to lepší vytržení z reality. Autem jsme tu byly na jeden zátah za devět hodin, což se podle mě v pohodě dá, protože patřím k těm lidem, kteří sezení za volantem považují za odpočinek. Dorazily jsme odpoledne a měly před sebou tři dny ve městě, které už dobře znám. Snažila jsem se tu objevit něco nového – minimálně po gastronomické stránce. A povedlo se.
Objevila jsem tři podniky, které mě na Jadranu opravdu překvapily. Zaprvé to byla kavárna Neptun s výběrovou kávou, kterých je podle mých zdrojů ve Slovinsku tolik, co bys na prstech jedné ruky vysloužilého dřevorubce spočítal. Ale evidentně i u Jadranu už se ví, že jediná dobrá káva není přepražené italské espresso. (Nic proti němu, ale když si chcete nápoj vychtnat…víte jak.) V Neptunu nikoho nevyděsí objednávka flat white, udělají vám ho i na led a to všechno na mašině La Marzocco. Nejsem žádnej tenhle letenskej kafašista, ale byla jsem prostě spokojená.
Mořské plody. Kamarádka Markéta říká, že lepší mořský potvory než v Piranu nikdy nejedla. A to je holka, která žila v Kanadě a procestovala Havaj, Maledivy, Thajsko i San Francisko. A podle mě má pravdu. Já jsem se chtěla vyhnout turistickým restauracím na břehu moře a zašla do restaurace Fritolin při cantini. Divný název, ale příznačný vzhledem k tomu, že nabízejí převážně smažené jídlo. V restauraci se objednává u okénka, po zazvonění si přijdete s číslem vyzvednout jídlo a vychutnáváte si ho na „terase“, vzniklé z původní staré městské kašny. Atmosféra na jedničku a jídlo taky. Schválně jsem si tady dala i smažený kalamáry, který většinou chutnají po gumě, ale tady byly vynikající.
Domácí těstoviny. Hned naproti „fritolínovi“ je druhá restaurace, kam chodí místní na nedělní večeře, ale objevili ji už i turisti. Jmenuje se Rostelin a specializují se tady na pokrmy z domácích těstovin. Já jsem si objednala těstoviny s lanýžovým olejem a lanýži – ty jsou mimochodem pro Slovinsko typickou lokální potravinou. Bylo to super (a to i přesto, že číšnici dost dlouho trvalo pochopit, že ne, že s ní fakt nehodlám mluvit anglicky, za to ker sem študirala slovenščino tri leta na univerzi in ne nameravam tukaj govoriti angleško kod povsod drugje!!! Ale nakonec jsme se všichni uklidnili a strašně jsem si pochutnala. Tahle restaurace je jedním z příkladů, že těstoviny nemusejí být nuda, když jsou fakt dobrý a domácí.
Takže tak. Piran prostě stojí za to. K moři bych do Slovinska nikdy nejela jinam – pěkná je i Portorož, i větší přístavní město Koper (ne už tolik Izola), ale Piran je prostě takzvaně srdcovka, jakkoli tohle slovo nemám ráda. Pár fotek na závěr jako důkaz: