S Vespa Clubem Praha už jsem podnikla spoustu delších cest do zahraničí – třeba do Polska nebo italského Terstu. Akci Vespa World Days jsem ale znala zatím jen z vyprávění kamarádů a věděla jsem jen, že to je vždycky „nářez“.

Letos to bylo v Maďarsku, což není taková dálka, aby ji člověk na stopětadvacítce za dva dny neujel. Vyrážíme první červnovou středu. Původní domluva „přijeďte všichni s plnou nádrží a najedení, vyrážíme v 7:30“ se rozplývá s první cigaretou, kávou, koláčem z benzínky a hromadným dotankováním „pro jistotu“. Vyrážíme kolem osmé, cestou nabíráme další účastníky v Táboře a v Jindřichově Hradci. „Mezipřistání“ u kamaráda v Dunajské Stredě tak absolvujeme v počtu osmnácti lidí.

Druhý den už nám zbývá zhruba 170 kilometrů do letoviska Zánka, kde se nachází obrovské rekreační středisko s pláží a veškerým vybavením pro očekávaných 5000 účastníků. Areál je obrovský a tisíce lidí i „vos“ se v něm příjemně rozptýlí. Odpoledne se jdeme občerstvit do „Vespa Village“, která nesmí chybět na žádném ze srazů tohoto typu. Spousta místního i mezinárodního jídla a pití, stylové foodtrucky a početné skupinky lidí ve vestičkách s nášivkami či dokonce klubových stejnokrojích, dámy v puntíkovaných šatech, rakouští a bavorští vespaři v lederhosnách, italští chlapíci jako vystřižení z filmu od Felliniho i členové subkultury mods, která od šedesátých let brázdí na skútrech ulice britských měst. Vespařská komunita je pestrá jako lidstvo samo.

Sraz vrcholí v sobotu, spanilou jízdou po Balatonské vrchovině, národním parku, který je o poznání kopcovitější než zbytek Maďarska. Spolu s dalšími tisícovkami lidí na vespách projíždíme poklidným tempem stovky hektarů vinic, tu a tam se ukáže hladina jezera, připomínající moře. My si spanilou jízdu ještě prodlužujeme individuálním výletem na poloostrov Tihany, který je součástí národního parku. Pěstuje se tu levandule, na kopci tu stojí klášter s poutním místem a výhled na jezero a vilky na kopcích připomíná malebné Lago di Como. Centrum městečka tvoří starodávné domy s doškovými střechami, obchůdky s paprikou, levandulí a místními výrobky a restaurace.

Sraz je skvěle zorganizovaný, nikde moc dlouho nečekáme a na pláži je poloprázdno. Balaton nás mile překvapuje a shodujeme se, že si sem klidně zase někdy zajedeme na dovolenou. A klidně zase na vespě – cestou jsme totiž objevili krásnou trasu z rakouského Badenu do Tulln an der Donau, která z jihu míjí Vídeň a vede krásnou kopcovitou krajinou se spoustou zatáček. Výhledy zde jsou neuvěřitelné. Cestou přespáváme ve Slavonicích, renesančním městečku, o kterém se shodujeme, že je „patnáctiminutové“ (rozuměj tolik času stačí na jeho obhlídku), ovšem velmi pitoreskní. Spíme v hotelu U Růže přímo na náměstí, který nám nabízí takovýto luxusní výhled: