Z cyklu #vyletypocesku, které v čase prázdnin podnikám jen s vekou opatrností. V Šeském Švýcarsku se to ale moc povedlo, takže to sem určitě patří. Hotely, lidová architektura, luční bar, vyhlídky a všechno, co se mi tu líbilo.

Ne zrovna často píšu o výletech po České republice, protože na rovinu…i když všichni říkají, jaký to tady máme krásný, já mám vždycky pocit, že člověk musí hodně vyzobávat a taky hodně přivírat oči, než na to krásný místo dojede. Nemám problém přiznat, že se při průjezdu některými českými vesnicemi doslova stydím a v zájmu zachování duševního zdraví některými místy prostě radši neprojíždím. Ale pak je tu třeba Liberecko a České Švýcarsko, kde jsem byla už potřetí, ale konečně pořádně.

Zaprvé: Krásná Lípa je opravdu krásná. Původně jsem měla strach, že už to je moc u hranic a „moc Sudety“ a čekala jsem průjezd něčím, co bude připomínat filmový Šlukdorf. Městečko mnohonásobně předčilo moje očekávání, stejně jako nabídka místních ubytovacích kapacit: Do úžasně příjemného, moderního komplexu Resort Lípa se určitě hodlám vracet, možná i každoročně.

Až poslední den jsem vyrazila po okolí – při ranním běhání. Vzala jsem to částečně městským parkem (krásně upraveným), částečně po Köglerově naučné stezce, a částečně po modré a pak červené turistické cestě zpátky do Lípy. Celkem to bylo šest kilometrů, což s přihlédnutím ke kopcovitosti terénu takhle po ránu bohatě stačilo, ale stejně jsem musela dost zastavovat. Ne kvůli nabrání dechu, ale kvůli místní lidové architektuře. Boží.

Cestou jsem navíc objevila neuvěřitelnou věc – samoobslužný Luční bar. Žádná sluníčková ezo slátanina, ale moderní a zároveň k přírodě velmi citlivý projekt, který nemá žádnou webovou stránku, žádný instagram nebo facebook, ale je tu jen pro ty, co se o něm dozvědí od známých nebo ho objeví náhodou při cestě kolem nebo při brouzdání po mapě. Všechno tady funguje na základě poctivosti lidí (co si vezmete, to sami zaplatíte podle ceníku do kasičky). A podle majitelky, kterou jsem tam potkala, to funguje. Neuvěřitelný a skvělý.

Během pobytu jsme se ale samozřejmě taky chovali jako normální turisti, a projeli snad všechny silničky a vesnice Českého Švýcarska a taky navštívili Mariinu vyhlídku – i když tak trochu omylem. Při rozhodování u rozcestníku („No tak třeba tam, je to vyhlídka a je to nejblíž.“) mi nedošlo, že to je TA vyhlídka, na kterou na jaře usazovali zbrusu nový vyřezávaný dřevěný altán pomocí vrtulníku, a která nechybí v každém článku s tipy na výlety a je hitem aplikace Placehunter. Ale měli jsme štěstí, protože všichni instagrameři už to asi stihli před námi a tolik lidí tu nebylo…

  

A ještě jedna vyhlídka – neméně velkolepá, ale dostupná automobilem: Labská stráň. Obrovská vyhlídková terasa na vrcholu pískovcového sloupu s výhledem na kaňon Labe. Určitě to stojí za to a navíc tady nechybí stánek s pravým turistickým občerstvením (káva s oficiálním názvem „preso“ a čerstvá klobása z udírny).

 

A úplně poslední tip: Při výletě po okolí jsem v obci Růžová narazila na větrný mlýn, kde to vypadá jako někde v Cornwallu (kam se pořád chystám a proto o něm pořád melu a vidím ho všude) nebo jako někde v Holandsku. No a v tom mlýně je penzion, ale pronajmout ho lze pouze jako celek: Takže pokud seženete dalších devět kamarádů, se kterými dokážete vydržet pár dní a nocí, a kteří se shodnou na termínu, určitě sem jeďte: