Když jsem si pořizovala silniční kolo, dělala jsem to ze dvou důvodů:

1) abych byla zajímavá, protože v roce 2007 vlastnili silničku jen skalní (Teď už to leze mnohem víc do peněz, protože k dosažení stejného cíle potřebuji jeden Citroën 2CV a tři Vespy. Zatím.)

2) protože mi přišlo logický, že když jezdím jen po silnici, nebudu se mořit na horáku

V začátcích jsem byla za magora, šílence, pumpičkáře, fanatika a kamarádi se se mnou báli jezdit, protože si mysleli, že jsem závodník s fyzičkou Bradleyho Wigginse, a všem dám na frak. Nikomu v tý době nepřišlo divný, že mám na kole pedály jako paní starostová, když jede pro rohlíky, a že šlapu v adidaskách. Nebo že nemám vyloženě silniční dres. Cyklistická čapka byla stejný retro jako do osmičky stočená a přes ramena navlečená galuska. To byly časy!

Teď už má silničku kde kdo a každý taky ví, jak se na ní sluší a patří vypadat. Já sama oceňuju fakt, že skupinka cyklistů nemusí vypadat jako parta upocených týpků a holek do nepohody v trenýrkách a tričkách na běhání, a líbí se mi, že se kolem silniční cyklistiky vznáší jakási aura elegance, ke který bohužel ale patří i to, že asi není úplně vhodný být olepenej nejdražším dresem a doplňky a mít nohy zapíchnutý do adidasek.

Nedávno mi totiž zase někdo nutil tretry. Jakože bez nich snad vůbec ani nemůžu na tom kole jezdit, že to snad ani není technicky možný. Vysvětlovala jsem důvody: 1) z představy, že si přikovám nohy ke kolu, a pak s ním někde uklouznu a půjdu do kotrmelců, mě oblévá studený pot 2) v mojí velikosti 36 je těžký sehnat něco, co by mi sedělo a zároveň se mi líbilo 3) konečně jsem se vzpamatovala ze zlomeniny stehenní kosti a nechci se zase zrakvit.

Jedna holka ze Slovenska, kterou jsem náhodně potkala u nás na Letný, když jsem vedla kolo přes přechod, mi pochválila moje Bianchi a nabízela nejen, že by si se mnou ráda šla zajezdit, ale i že mě naučí jezdit v tretrách: že si to napřed můžu zkusit s ní na cyklisťáku. Nadšeně jsem souhlasila, ale moje euforie vyprchala hned poté, co jsem zjistila, že cyklisťák není slovensky cyklistický trenažér, ale velodrom. Tak to teda ani omylem.

Mimochodem ta holka reprezentuje Slovensko v triatlonu a na instagramu jsem objevila její fotku s časovkářským speciálem a aerodynamickou helmou na hlavě. Ale po Letný jezdí na repasovaném retro kole. Tím pádem se už nedivím, když spatřím nějakého nenápadného hipstera, provádějícího v provozu kousky hodné bratří Pospíšilů. Třeba je to jen převlečený mistr světa v silniční cyklistice.

A taky teď nevím, jestli mám jezdit jen v noci, bez světla, nebo kanálama, aby mě nikdo neviděl, nebo jestli ze své zbabělosti učinit poznávací znamení a přijmout indiánské jméno Ta, která jezdí na silničce v botaskách. A vůbec, pořád ještě neznám odpovědi na vše, co jsem kdy o silniční cyklistice chtěla vědět, a bála jsem se zeptat.

• Opravdu teda úplně všichni nosíte ty tvrdý, nepohodlný tretry a dobrovolně si přikováváte nohy ke kolu? A jsem fakt hodně trapná, když jezdím v botaskách? I když je mám v barvě Pantone 332?
• Musím si bezpodmínečně pod helmu ještě cpát cykločapku, i když je vedro a chtěla bych, aby mi luftovala hlava a moje vlasy byly po vyjížďce ještě použitelný? Pokud ano, tak proč? (Kromě toho, že to má styl, o tom žádná.)
• Musím mít všechny věci narvaný v kapsičkách dresu, odkud mi co chvíli po cestě něco vypadne (a určitě to bude mobil), a fakt si aspoň něco nemůžu dát do podsedlový brašničky? Pokud ne, tak proč?
• Jsem prdlačky cyklista, když se mi nechce samotný jet sedmdesát kilometrů, protože po třiceti se už začnu nudit a ujedu třeba „jen“ čtyřicet a pak musím poslouchat poznámky typu: „To bych dal i na horáku!“?
• Nevozím pumpičku ani náhradní duši, protože už takhle mám kapsičky dresu nacpaný k prasknutí, když teda nesmím vozit ani tu podsedlovku. To jsem asi taky mimo, co?

Fakt se těším, až se mi to jednou stane, i když se mi to nestalo zatím nikdy. Defekt. To pak budu volat taxíka a budu na něj i mít, protože peněz pro takovýto případ ztroskotání vozím vždycky dost. Teď jste možná pochopili pravý důvod toho, proč nejezdím ty velké vzdálenosti…