Podělaná úvaha o loňsku a letošku

Je začátek roku (Nebo aspoň nedávno byl, no dobře!) a všechny správný bloggerky bilancují nad rokem uplynulým. Tákže…pojďme na to. Pozor, bude to dlouhý čtení. A dost intelektuální. A motivační.

Moc nemusím klišé, stereotypy, pověry, předsevzetí a podobné berličky lidského počínání a snažím se je neprodukovat a nepodporovat tak jejich další upevňování ve společnosti. Přisuzování přehnané váhy různým časovým úsekům k tomu patří. Jasně, že nejde úplně ignorovat běh času nebo neřešit, co je za den, nebo co budu dělat o víkendu. Myslím něco jiného: Řeknu to, až bude čas. Odepíšu až za hodinu, ať vidí. Počkej tři dny a uvidíš. Už je to rok, to už je teda čas se rozhodnout! Od pondělí začnu cvičit/učit se/pracovat.

No a s koncem roku a začátkem toho nového tady zase máme spoustu lidí, kteří se rozhodli vyjít vstříc lepším zítřkům a samozřejmě je pudí to sentimentálně ventilovat na svých blozích a sociálních sítích – bilancují nad uplynulým rokem a s nadějí hledí do toho nového: Loni se stalo těchhle čtyřicet osm super věcí a o ty se s vámi musím podělit. Nový rok – nové já. Se starým rokem končí všechno špatný a všichni začneme nanovo.

Smůla, ale ne. Je to moc hezká představa, že se otočením kalendáře a odpálením pár petard něco samo změní, ale bohužel: (ne)zapomenutelnost nadcházejícího roku bude stejně nakonec záviset na tom, jak si věci zařídíme, a kolik z nich se nestihne podělat.

Jestli vás to přece jen zajímá, já jsem si minulej rok zařídila veskrze hezkej:

Nic se nepodělalo. (Teda až na tu nohu, ale ta už se dává do kupy a zbylý podělaný věci se zase tak rychle napravily, že jsem si ani nestihla pořádně zahysterčit.) Vůbec jsem se – hlavně ve druhé polovině roku – hodila víc do pohody a nerozhodily mě ani největší rány osudu. Třeba fronta na poště, nebo když mi v oblíbený kavárně zrušili oblíbenej dezert. Co neovlivním, tím se nesmím nechat nasrat.

Vykašlala jsem se na věci, který mě nebavily, i když byly dobře placený. A taky se nic nepodělalo: přišly jiný a zábavnější. Důležitý, jak je to v tý reklamě. Ale prachy jsou taky důležitý, tak jsem si řekla, že začnu psát nějakej ten bestseller. Neřekla jsem si kdy a rozhodně se to neděje teď. Teď píšu jinou záležitost, ke které se zároveň váže jediné moje předsevzetí do tohoto roku: napsat knihu o provensálském stylu a nesklouznout ke kýči. K nezaplacení.

Přišla jsem na spoustu věcí. Třeba na to, že není žádnej pravej čas, a že se věci mají říkat a dělat tady a teď. Ne zítra, za tři dny nebo po deseti minutách. A to, i když máte strach, že se tím něco podělá. Nebojte – nic se tím nepodělá, a když, tak by se to stejně jednou podělalo, nebo to bylo podělaný už předtím a vy jste si toho jen nevšimli. Vždycky je lepší vědět, na čem jste, než si konstruovat vlastní představu reality a pak dělat překvapenou. Nebo obráceně: Tak, teď to řeknu a všechno tím podělám. A ono ne! V obou případech z toho vyváznete živí.

Řekla jsem spoustu věcí, který jsem si myslela, že nikdy neřeknu. Ne že bych byla na všechny hrdá, ale je to vskutku osvobozující pocit nic v sobě vyloženě nedusit, nikam si to nepsat a nechodit pro radu za lidma, kteří se v tom vyznají ještě míň než vy. Říkejte věci, který si myslíte, tomu, koho se týkají. Někdy to nefunguje, to třeba když jsem řvala na svoji tiskárnu ty zasraná bedno, koukej makat. Ale osvobodí vás to taky.

Vymyslela jsem moudro: Nic se nepodělá, dokud se nepoděláte vy. Až umřu, najdete ho mezi slavnými citáty velkých spisovatelů.

Pomoc, začínám se cítit jako filozof a ne jako bloggerka. Tak pardon, kde jsme to skončili? Jo, minulej rok…taky jsem toho hodně procestovala, bývala bych vám udělala výběr fotek z Instagramu, ale jsem líná a pak – koho zajímá Švýcarsko!? Ještě že jsem to trochu zachránila tím Berlínem. Byla jsem asi čtyřicet osmkrát v Bistru 8, Ema Espresso Baru, Vnitroblocku a dokonce i na Kreuzbergu a popíjela jsem tam výborný niche fairtade bio udržitelný kafe, ale zapomněla jsem to nafotit. Objevila jsem naprosto boží oční linku ve fixu a dala řád svýmu šatníku. Skoro jako Garance Doré. Ale o tom až někdy jindy, teď na to není pravej čas.

1515364501352-01

facebooktwittergoogle_pluspinterestlinkedinmail